PRA - progresivní retinální atforiie

 

Onemocnění PRA, progresivní retinální atrofie, se projevuje degenerací oční sítnice. Dochází k postupnému odumírání světločivných buněk sítnice (retiny), protože nejsou dostatečně cévně zásobené. Sítnice je tvořena dvěma typy buněk fotoreceptorů - tyčinkami (rod) a čípky (cone). Tyčinky rozlišují odstíny šedi a jsou citlivější na světlo, umožňují tedy vidění za šera. Čípky naopak zprostředkovávají barevné vidění. Nemoc je dědičná. Byla poprvé popsána v roce 1911 u gordonsetrů, od té doby byla rozpoznána u většiny plemen psů, u vlků a dokonce i u lidí.

 

Existuje několik typů progresivní retinální atrofie:

  • rod-cone dysplasia 1, 2, 3 (rcd1, rcd2, rcd3) = dysplazie tyčinek a čípků - např. irský setr, kolie, velškorgi
  • early retinal degeneration (erd) = raná degenerace sítnice - např. norský elkhound
  • rod dysplasia (rd) = dysplazie tyčinek
  • photoreceptor dysplasia (pd) = dysplazie fotoreceptorů - např. malý knírač
  • progressive rod cone degeneration (prcd) = progresivní degenerace tyčinek a čípků - např. mini pudl, anglický a americký kokršpaněl, labrador
  • X-linked PRA (XL PRA) = PRA dědičně vázaná na samičí pohlaví - např. sibiřský husky

 

Tyto oční vady lze dále rozdělit podle toho, kdy se začnou projevovat:

  • poruchy vzniklé vprenatálním období při diferenciaci buněk - rcd 1 a 2 a 3, erd, rd, pd
  • poruchy vzniklé mutováním již vytvořených buněk - prcd, XL PRA

 

Z toho je zřejmé, že psi by měli být klinicky vyšetřováni několikrát v průběhu života, aby byly podchyceny všechny typy PRA. To je bohužel poměrně náročné a finančně nákladné.

 

PRA-rcd2

 

(Vyšetření určeno dlouhosrstým a krátkosrstým koliím)

 

PRA-rcd2 (rod-cone dysplasia) je jedna z forem progresivní retinální atrofie (PRA) s velice časným nástupem onemocnění, fenotypově podobná lidskému onemocnění retinitis pigmentosa (RP). Některé formy PRA jsou společné pro více plemen. Tato specifická forma PRA-rcd2 postihuje psy plemena kolií (dlouhosrstých i krátkosrstých). U border kolií se předpokládá existence genu zodpovědného za X vázanou formu PRA, tzv. XLPRA3, u které není v současné době známá molekulárně genetická podstata (Vilboux et al. 2008).

 

V případě onemocnění rcd2 dochází k abnormálnímu vývoji (dysplázii) tyčinek a čípků (fotoreceptorů). Vývoj fotoreceptorů se pozastaví a následuje rychlá degenerace. Dochází k degeneraci obou fotoreceptorů, přičemž tyčinky degenerují daleko rychleji než čípky, proto se nejdříve dostavuje tzv. noční slepota. Dysplázie vede k časné noční slepotě u štěňat již kolem 6 týdne života. U postižených zvířat se tyčinky i čípky se přestávají normálně vyvíjet ve vnějších segmentech postižené sítnice (Santos-Anderson et al. 1980); ve 2-2,5 měsících věku zcela chybí fotoreceptory na vnější části postižené sítnice.

 

Retinální dysfunkce může být detekována pomocí elektroretinografie (ERG) již kolem 16 dne života. Oftalmologické abnormality mohou být detekovatelné ve věku 3-4 měsíců, je pozorována změna granulity tapetálního fundu a následné zeslabením retinálních cév. Psi postižení rcd2 bývají většinou v prvním roce života zcela slepí (přibližně 6-8 měsíc věku).

 

V souvislosti s onemocněním rcd2 byla nalezena inzerce 22 bp v exonu 4  RD3  genu lokalizovaná na 7. chromozomu u psů (Kukekova et al. 2009). Inzerce vede ke změnění posledních 60 kodonů jedné z tří sestřihových variant RD3 a následně prodloužení čtecího rámce oproti zdravému jedinci. Funkce RD3 genu není zatím dostatečně pochopena. Psí RD3 gen má několik charakteristických znaků odlišných od odpovídajícího genu člověka a myši. Nejen, že u psů byly odhaleny další exony a sestřihové varianty, ale extrémně bohatý GC exon 4 (odpovídá lidskému a myšímu exonu 3) také představuje problém pro klonování a sekvenování (Kukekova et al. 2009).

 

Mutace C319T byla identifikována v exonu 3 myšího RD3 genu; protože vytváří předčasný stop kodon, je brána jako kauzální mutace pro rd3 (retinal degeneration typ 3) myší fenotyp (Friedman et al. 2006). Myší exon 3 je ortologem (ortologní geny - homologní geny nacházející se u různých druhů) k psímu exonu 4, který je mutovaný v případě onemocnění rcd2. U lidí byly identifikovány mutace RD3 genu např. v exonu 2 - v případě onemocnění retinopatií Leberovo amaurosis congenita, došlo ke vzniku donorového sestřihového místa (Friedman et al. 2006).

 

Onemocnění je děděno autosomálně recesivně. To znamená, že se nemoc rozvine pouze u jedinců, kteří zdědí od obou svých rodičů mutovaný gen; tito jedinci se označují P/P (positivní / positivní). Přenašeči mutovaného genu (N/P, tzn. negativní / positivní) jsou klinicky zdraví, ale přenášejí nemoc na své potomky. V případě krytí dvou heterozygotních jedinců (N/P) bude teoreticky 25 % potomků zcela zdravých, 50 % potomků přenašečů a 25 % zdědí od obou rodičů mutovaný gen a budou postiženi PRA-rcd2 (P/P).

 

Zdroj: www.genomia.cz