DM - Degenerativní myelopatie

 

Degenerativní myelopatie (DM) je progresivním neurodegenerativním onemocněním, které se zpravidla objevuje u široké škály psích plemen kolem osmého roku jejich života. V současnosti je známo již 124 plemen, která mohou být degenerativní myelopatií postižena (Zeng et al. 2014). Široká distribuce mutace mezi plemeny naznačuje původ již z dob, kdy plemena nebyla tak diverzifikovaná. U postižených psů dochází k postupnému nebolestivému slábnutí pánevních končetin, problémům s koordinací a chůzí, následuje atrofie svalstva, ataxie, inkontinence a vše končí úplným ochrnutím zadních končetin. Příznaky provázející toto onemocnění jsou tak závažného charakteru, že po 3 - 5 letech od prvního projevu nemoci dochází k úmrtí. Zpravidla však pes bývá přibližně rok od objevení prvních symptomů utracen.

 

Příčinou tohoto fatálního onemocnění je povětšinou mutace v genu superoxidismutáza 1 (SOD1) v jehož kódující oblasti dochází k záměně nukleotidu G za nukleotid A (c.118G>A; SOD1 A). Záměnou G za A v sekvenci genu vznikne nesmyslný kodon, díky němuž nedojde k řádnému přepisu genu a protein superoxiddismutasa 1, který je kódován SOD1 genem, nevznikne. Pouze u Bernského salašnického psa lze vznik degenerativní myelopatie připsat i další mutaci v genu SOD 1. Konkrétně se jedná o záměnu nukleotidu A za nukleotid T (c.52A>T; SOD1 B), která je však mnohem vzácnější než mutace c.118G>A.

 

DM je geneticky dědičnou autozomálně recesivní chorobou, a tudíž se projevuje u jedinců, kteří od obou svých rodičů získají mutovaný gen. Raritně se však toto onemocnění může projevit i u heterozygotů, i když s mnohem menší frekvencí výskytu. Existuje určité procento DM positivních psů, u kterých se za jejich života nedostavily příznaky DM. To lze vysvětlit buď úmrtím psů před propuknutím nemoci, nebo existencí modifikujících genů, které symptomy ovlivňují, environmentálními faktory nebo neúplnou penetrací nemoci mezi positivními homozygoty.

 

Jelikož je klinickou diagnózu možno provést až posmrtně, představuje molekulárně genetická analýza výbornou metodu pro předčasné zjištění toho, zdali je u jedince riziko, že u něj myelopatie buď propukne, a nebo ji, v případě své heterozygotnosti v tomto genu, předá do dalších generací. Kdy se objeví první příznaky a jak závažný bude celý průběh onemocnění, však tímto způsobem zjistit nelze.

 

DM se vyskytuje u psů obou pohlaví se stejnou frekvencí. Při výběru chovného páru nezáleží na tom, který z partnerů nese který genotyp. Při výběru chovného páru je důležité se vyvarovat takové kombinace rodičů, kterým se mohou narodit DM geneticky pozitivní štěňata.

 

  • Zdravý jedinec = geneticky normální = Tested Genetically Normal = N/N = jedinec bez mutací, clear, DM free, negativní
  • Přenašeč, případně rizikový jedinec = Tested Genetically Carrier = N/P = heterozygot, který přenáší jednu mutovanou alelu SOD1A
  • Postižený jedinec = Tested Genetically Affected = P/P = DM pozitivní, recesivní homozygot, který má  dvě mutace v SOD1 A

 

Nedoporučuje se párovat následující genotypy pro DM:

 

genotypy rodičů statistické zastoupení genotypů v potomstvu
P/P + P/P všechna štěňata budou mít riziko rozvoje DM
P/P + N/P 50% štěňat bude v riziku DM, 50% štěňat bude DM mutaci přenášet na potomky
N/P + N/P potomků bude zdravých, 50% potomků budou přenašeči DM a 25% bude v riziku DM

 

Spojení, ze kterých se nenarodí DM pozitivní jedinci, jsou následující:

 

genotypy rodičů statistické zastoupení genotypů v potomstvu
N/N + N/N všechna štěňata budou DM zdravá
N/P + N/N 50% štěňat bude zdravých a 50% štěňat budou přenašeči DM
P/P + N/N

všechna štěňata budou přenašeči DM

pozn.: Často se nedoporučuje zařazovat do chovů psy nesoucí homozygotně mutaci (P/P). U plemen s malou genetickou základnou by mohlo vyřazování P/P jedinců z chovu závažně snížit genetickou různorodost populace. To by mohlo vést ke vzniku dalších jiných nežádoucích genetických zátěží plemene.

 

 Zdroj: www.genomia.cz